13. listopadu 2020 Aktuálně

Čestný člověk z azylového domu

Příběh o čestném člověku vychází k příležitosti Světového dne chudých, ustanoveného papežem Františkem na 33. neděli v mezidobí. Letos připadá na neděli 15. listopadu.

Je to jen několik málo týdnů, kdy před naším azylovým domem zastavilo policejní auto i s příznačnými majáčky, a z něj vystoupili dva uniformovaní policisté doprovázející jednoho z našich uživatelů, a sice pana Jana I. Tato situace pro nás bohužel není ničím úplně novým, a tak jsme se všichni vnitřně začali připravovat na nějaký problém, který bude třeba s policisty a dotyčným řešit.

Jaké však bylo následně naše ohromné překvapení, když jeden policistů hned při vstupu do našeho domu v kanceláři, místo očekávané stížnosti, začal s ohromnou chválou Jana I. Zmiňovaný malou chvilku předtím našel v jednom z domažlických bankomatů zapomenutý finanční obnos ve výši celých 10 000 Kč a ani na okamžik nezaváhal a ihned nalezené peníze v celé výši odnesl na nejbližší policejní služebnu, kde je odevzdal.

Sami policisté pak panu Janu I. velice poděkovali, ujistili jej, že jednal přesně a právě tak, jak by každý správný a slušný občan v této situaci měl, a za odměnu po následném sepsání a zaevidování věci jej odvezli domů na azylový dům.

Zde se pak vyjádřili tak, že podobně správně bohužel nepostupuje každý, a mnohdy i daleko bohatší a movitější lidé svůj podobný nález zatají a ponechají si jej.

Pan Jan I. je však bývalý voják ve výslužbě, a jak sám posléze skromně řekl, jeho by nic podobného nikdy nenapadlo a vrácení nalezených peněz pro něj bylo naprosto normální a přirozené.

O šťastnou tečku za celým příběhem se postaral doporučený dopis, který přišel ještě ve stejném týdnu. V něm bylo Janu I. příslušným orgánem sděleno, že mu byl přiznán zasloužený invalidní důchod ve výši několika desítek tisíc korun.

Osud a život tak pana Jana I. nejen za jeho správný čin náležitě odměnil. Z člověka bez domova, který byl v době svého příchodu do azylového domu zcela bez jakýchkoliv finančních prostředků, se opět pomalu stává naprosto soběstačný a platný člen naší společnosti, který se i s naší malou, ale pro něj velice důležitou, krátkodobou dopomocí, dokáže vrátit k normálnímu životu.