13. října 2020
Aktuálně
Situace lidí, kteří se ocitají v azylových domech, nebývá jednoduchá. Důležitým úkolem těchto zařízení je pomoc lidem postavit se zpět na vlastní nohy a vzít život do svých rukou. Klienti i pracovníci charity se často musejí vypořádat s řadou obtíží a návrat zdejších obyvatel do „normálního života“ trvá měsíce, ale i roky a někdy se může zdát být beznadějným. Občas však zazáří příklad přinášející radost a naději.
V květnu tohoto roku požádali Kateřina a Karel o ubytování v Domě pro občany bez vlastního bytu Mariánské Lázně. Kateřina byla tou dobou ve čtvrtém měsíci těhotenství a partnerský pár neměl kam jít. Zařízení, které provozuje Diecézní charita Plzeň, poskytuje dočasné ubytování lidem z Mariánských Lázní, kterým se vlastními silami nedaří sehnat bydlení. Dvojice se tak mohla v klidu připravovat na příchod dítěte, zatímco dále sháněla vlastní bydlení a nastávající otec novou práci. Kateřina a Karel se zde chovali vzorně a budoucí tatínek si brzy našel zaměstnání v městském Technickém a dopravním servisu.
Začátkem září porodila Kateřina zdravého chlapečka, a protože se rodičům podařilo najít byt, maminka odcházela z porodnice již do nového. Dům pro občany bez vlastního bytu poskytl mladé rodině dále menší materiální a finanční pomoc a díky dobrému skutku se také podařilo pro rodinu sehnat kočárek a základní vybavení pro miminko.
„Je to tak trochu ukázka, jak mají dobré činy multiplikační efekt. V rámci pomoci lidem v nouzi způsobené covidem poskytla Diecézní charita Plzeň pomoc jedné rodině. Paní jsem se svěřil s tím naším případem a tu zaujal tak, že lidově řečeno rozhodila sítě mezi známými a našla movitější kamarádku, která kočárek sehnala na internetu a koupila ze svého, stál 1500 Kč. Výbavičku dala dohromady mezi kamarádkami, které už měly odrostlejší děti a další neplánovaly. Přišlo mi to pěkné a solidární,“ dokresluje atmosféru vzájemné pomoci vedoucí zařízení Jan Havel. „Přijde mi zajímavé, že v dnešní době jeden cizí člověk něco za své peníze koupí jinému cizímu člověku, kterého nikdy neviděl a asi nikdy neuvidí, a to s vědomím, že se mu to nijak nevrátí, snad kromě dobrého pocitu,“ zamýšlí se pan Havel.
Rodina je s panem vedoucím stále v kontaktu. S otcem se vídá téměř denně, neboť pracuje poblíž, rodiče také pravidelně využívají možnosti potravinové a materiální pomoci z evropského projektu FEAD, do níž je Dům pro občany bez vlastního bytu zapojen. A tak si zde mohli vyzvednout například pleny pro miminko.
Fotografie byla pořízena v den, kdy pár přišel předat klíče od svého pokoje v charitním domově, a tak se také mohl pochlubit svým malým uzlíčkem radosti a naděje.
„Nezbývá než si přát, aby se rodině dařilo, u nás pomoc vždycky najdou, ale své životy si už musí řídit sami,“ dodává pan Havel.
