Pan J. B. 

Pan J. B. využíval služeb Diecézní charity v Chebu dlouhodobě – dříve byl na ulici, drogově závislý, nestýkal se s rodinou a měl dluhy. Původně byl vyučen řezníkem, ale práci v oboru nikdy soustavně nevykonával. Mnohokrát byl v evidenci úřadu práce. Měl za sebou hodně krátkodobých pracovních zkušeností ve fabrikách nebo pomocných dělnických profesích, kde vždy skončil buď kvůli pracovní morálce, nebo nezvládání pracovní náplně. Pan J. B. se dostal přes bydlení v Azylovém domě Betlém Cheb až do běžného bydlení, přičemž využíval pracovního programu Střediska sociální rehabilitace. Díky tomu si obnovil pracovní návyky a dostal se zpět do pracovního procesu. Během té doby si zaplatil všechny exekuce.

Díky tomu, že si ve Středisku sociální rehabilitace nacvičil pracovní dovednosti, mohl se poté uchytit v jedné z chebských firmem, která zajišťuje technické služby. Během využívání služby si udělal řidičský průkaz skupiny B a dnes dojíždí do Německa, kde má přivýdělek, tzv. mini job. V současné době žijí s partnerkou a vychovávají dvě dcery.

Pan E. V.

Klient pobýval v Azylovém domě pro osamělé rodiče s dětmi, kde bydlel se svojí dcerou. Panu E. V. byla nabídnuta služba Střediska sociální rehabilitace a využití pracovního programu. Klient sice je vyučen, ale v oboru dlouho nepracoval. Když se ptal na pracovní místo, většinou chtěli dlouhodobou praxi. Pan E. V. byl mnohokrát v evidenci úřadu práce, kde se ho nepodařilo zaměstnat. Měl i speciální požadavky na práci, např. nechtěl pracovat uvnitř budov. Fabriky v Průmyslové zóně tedy nepřicházely v úvahu. Ve Středisku sociální rehabilitace se začlenil do pracovního kolektivu a naučil se pracovat s pracovními stroji (křovinořez), což pak využil ve své budoucí práci.

Pan E. V.  je již několik let zaměstnán jakožto pracovník údržby zeleně a prostor na jedné z chebských památek. Díky naší službě si udělal insolvenci ve spolupráci s Občanskou poradnou Cheb, kterou pak splácel z platu u Diecézní charity Plzeň a poté doplatil u nového zaměstnavatele.

Pan R. F.

Původně vyučen zedníkem, pracoval příležitostně – u koní, na stavbách, v pekařství, na údržbě silnic, avšak ne vždy legálně. Je dlouhodobým klientem služeb Diecézní charity Plzeň v Chebu. V minulosti dvakrát spolupracoval se Střediskem sociální rehabilitace (vč. pracovního programu). Pobýval v Azylovém domě Betlém Cheb, dříve na ulici a závislý na drogách. Podle svých slov již nic nebere, ani nechce a chce si zlepšit život – „žít normálně“. Se závislostí žil cca 25 let. Aktuálně bydlí u známého na zahradě v zahradním domku. Má přítelkyni, ke které by se chtěl nastěhovat. Jeho život se za poslední roky výrazně posunul. V kontaktu s lidmi je i přes to, dlouhodobě zažíval sociální vyloučení (život na ulici, bydlení ve stanu). Nyní se snaží aktivně navazovat vztahy a začlenit se do společnosti. Charita mu k tomu pomáhá a kladně hodnotí její působení na svůj život. Na jaře nastoupil do pracovního programu Střediska sociální rehabilitace. Klientovi pomáhá k tomu, aby se začlenil do pracovního kolektivu, získal a udržel sociální kontakty. 

Pan J. J. 

Vyučil se zámečníkem, ale odbornou práci vykonával naposledy mnoha před lety. Dlouhodobě se potýkal s bezdomovectvím, nevhodným bydlením a drogovou závislostí. Se Střediskem sociální rehabilitace spolupracoval několikrát, je dlouhodobým klientem služeb Diecézní charity Plzeň v Chebu (Azylový dům Betlém Cheb, Nízkoprahové denní centrum Cheb). Bydlí v chatě v chatové kolonii. Je sám, rozvedený, má dospělého syna. Opakovaně a dlouhodobě byl evidován na úřadu práce, kvůli nedostatku pracovních zkušeností je obtížně umístitelný. Po pracovní epizodě u firmy, kde mu nestrhávali insolvenci, jež mu z tohoto důvodu byla zastavena, nastoupil do pracovního programu Střediska sociální rehabilitace. Insolvenci se snaží obnovit ve spolupráci s Občanskou poradnou Cheb, kterou taktéž provozuje Diecézní charita Plzeň. Prostřednictvím pracovního programu se dostává zpět na trh práce a do společnosti.