Geografie

Vnitrozemský stát Paraguay se nachází na území mezi 19 a 27 stupněm jižní šířky a 54 a 72 stupněm západní délky. Zemí o rozloze 406.752 km2 prochází obratník Kozoroha, na dvě oblasti - Západní a Východní Paraguay - ji rozděluje řeka stejného jména - Paraguay. Západní Paraguay, nazývaná též EL CHACO, je rozlehlá planina skládající se ze dvou částí: Alto Chaco je tvořeno především savanami a přírodními lagunami, obklopenými lesy s jehličnatými stromy a keři. Bajo Chaco lemují řeky Paraguay a Pilcomayo, nachází se téměř na úrovni moře a jeho území je pokryté obrovským množstvím palmových hájů. Většina obyvatel Chaca žije v oblasti Bajo Chaco (především z důvodu lepšího klimatu) a v koloniích utvořených v oblasti centrálního Chaca 
Největší a nejdůležitější řeky země jsou Paraná a Paraguay, obě pramení v Brazílii. Paraná měří přibližně 4.500 km, na jejím toku blízko hranic s Brazílií najdeme nejvýkonnější vodní elektrárnu světa - Itaipu. Další velká vodní elektrárna, Yacyretá, byla postavena o 400 km dále na řece Paraná, blízko hranic s Argentinou. 
Nejvyšší nadmořské výšky dosahuje pohoří Cordillera del Amambay (kolem 700 m n.m.).

Flóra a fauna

Jak ve vnitrozemí, tak v hlavním městě Asunción se můžeme setkat se záplavou pestrobarevných květů. Modré jacarandy (J ACARANDA AZUL) a červeného sapanu FLAMBOYANT ROJO), kvetoucích na jaře a růžové květy Národním stromem je lapačovvý strom ( LAPACHO ROSADO) kvetoucí v zimě. Velmi známá je také cesmína paraguayská, maté (YERBA MATE) divoce rostoucí keř. Zelené listy této rostliny se suší a drtí - poté se z nich připravuje tradiční "tereré", nápoj který se v létě podává se studenou vodou a v zimě s horkou. Škálu barev doplňují květy jasmínu, manga, ibišků a orchidejí.
V polotropických oblastech a na savanách žije nekonečné množství živočichů - nejrozšířenějšími druhy jsou divoké prase, divoké prase pekari, tapír, puma, jaguár, nosál, pásovec, opice atd.

Ekonomika

Důležitou součástí paraguayské ekonomiky je zejména zemědělství, které je soustředěno hlavně v oblasti Chaca (zde se pěstuje především podzemnice olejná, čirok (užitková tráva),bavlna,sezam, slunečnice a jojoba) a na východě země, kde hlavními plodinami jsou sója, bavlna, maté, tabák, kukuřice, rýže, káva, cukrová třtina, ananas, banány, rajčata a máta.
V Chacu je rovněž významný chov dobytka (jsou zde farmy a statky, které dosahují rozlohy některých evropských států). Farmy na východě jsou spíše střední velikosti a převažuje zde chov vepřů, drůbeže a rovněž i chovarabských plnokrevných koní.Průmysl je spojen se zemědělstvím - jsou zde továrny na zpracování kokosového oleje, bavlny, cukrové třtiny
V oblasti Chaco vzkvétá mlékárenský průmysl a průmysl související s chovem dobytka. Důležitým vývozním artiklem je dřevo - Paraguay disponuje množstvím měkkých i tvrdých dřev, jejich těžba však způsobuje vážné ekologické problémy (odlesňování). Nicméně v zemi jsou i ocelárny, železárny a také výroba cementu.

Vzdělání

Základní vzdělání je všeobecné, bezplatné a povinné. Procento negramotnosti dosahuje 50%.
Střední vzdělání začíná na sedmém stupni a až do dvanáctého stupně je rozděleno na dva cykly - základní a maturitní.
Univerzitního vzdělání je možné dosáhnout na Národní univerzitě (Universidad Nacional) a četných soukromých univerzitách.

Historie

Paraguay objevil roku 1524 Portugalec Alejo García. Patnáctého srpna roku 1537 založil Španěl Juan de Salazar de Espinoza pevnost Asunción, dnešní hlavní město republiky. Následujících 200 let byla Paraguay známá pod jménem "Indická provincie" (Provincia de las Indias). Nejdůležitějšími událostmi z této doby jsou setkání s místodržitelem Domingo Martínez de Irala roku 1539, který podporoval španělské dobyvatele v uzavírání sňatků s domorodými ženami.
Založení jezuitského řádu roku 1588 bylo druhou významnou událostía bylo počátkem pozoruhodného ekonomického a vzdělávacího systému, který se nazýval : PARAGUAYSKÉ REDUKCE - "Las reducciones".

Jezuitské kolonie se nacházely v provincii Itapúa, blízko města Encarnación. V roce 1609 se dva členové jezuitského řádu vydali na misijní cestu, která je přivedla z Asuncionu k jižní části řeky Paraná. Začátek mise byl založen na jednoduchém principu: Tupa mba´é - majetek bohů a Avá mba´é - majetek domorodců. Každá misijní osada byla postavena kolem širokého centrálního náměstí. Náměstí z jedné strany obklopoval kostel, škola, dílny, hřbitov a tzv. Velký dům pro vdovy a sirotky. Na druhé straně byla umístěna obydlí domorodců. Každá mise byla vedena dvěma jezuity, kteří se nazývali Paí Tua - Hlava otce, a Paí miní - Mladší nebo také Malý otec. Zemědělské práce jako např. pěstování maté, cukrové třtiny a chov dobytka, byly určeny k základnímu zabezpečení obyvatel, část produkce byla určena královské koruně. Základním úkolem mise bylo vzdělávání domorodců a jejich obrácení na křesťanskou víru. Výuka, tj. čtení, psaní a základní matematika, probíhala v domorodém jazyce guaraní. První tištěná kniha byla vydána jezuity r. 1700 v Río de la Plata. Jezuitská éra, charakterizovaná stabilní ekonomikou, perfektní organizací a prosperujícími dílnami, skončila r. 1767 vyhnáním jezuitského řádu z paraguayského území. Ruiny jezuitského státu "Las Reducciones" je možné navštívit v oblastech Jesús, Trinidad, San Cosme a Damián. Paraguayské redukce se pak rozšířily do severních oblastí Argentiny a Bolívie v pásu na východ od And a téměř až do konce 18. století hrály významnou úlohu v historii těchto zemí.

Za zakladatele paraguayského státu je považován Dr. José Gaspar Rodríguez de Francia zvaný " El Supremo" (Nejvyšší), který se roce 1816 se prohlásil doživotním diktátorem. Po jeho smrti roku 1840 začalo období nazývané "López" podle prvního paraguayského prezidenta, Carlose Antonia Lopeze. Během jeho vlády byly postaveny nejvýznamnější budovy v hlavním městě - Národní katedrála (Catedral Nacional), budova železničního nádraží (Estación de Ferrocarril), kostel Svaté Trojice (Iglesia de Trinidad) a Legislativní palác (Palacio Legislativo). Během období "Lopéz" však došlo k válce tzv. Trojspolku (1865-1870), která nechala Paraguay zcela zdevastovanou
Po šedesáti letech, kdy se země téměř vzpamatovala z následků války, vypukl další konflikt - tzv. válka o Chaco s Bolívií(1932-1935}, který značně zmenšil mužskou populaci Paraguaye mezi 16 a 65 lety.
V současné době, patnáct let po ukončení diktatury generála Stroessnera (1954 - 1989) , je Paraguay považována za plně demokratickou zemi.

Tradiční

Spojením kultury původních indiánských obyvatel s dědictvím španělských dobyvatelů vznikla zajímavá tradiční umění a řemesla, která se v Paraguay dochovala až do současnosti. Je to hlavně krajkářství (Nandutí- ručně vyráběné krajky, inspirované vzorem na pavoučích sítích, typické pro oblast Itauguá; Encaje Jhú - krajky vyráběné pomocí miniaturní jehly, z obce Piribebuy), jemné výšivky Ao po'í z obce Yataity. Zajímavé jsou pak také výrobky z kůže a dokonce i koženého nábytku v oblasti Tobatí a Ypacaraí. Ve městě Limpiose vyrábí Sombrera Pirí typické slaměné klobouky. Dřevěné, velmi jemně zpracované sošky se vyrábí především ve městech Asunción, Concepción a Tobatí Nejoblíbenějším druhem lidového folklóru je polca a guaranías. Polca, typická melodie vyznačující se krátkými a rychlými takty, nemá nic společného s evropskou polkou. K tradičním tancům patří Santa Fe, Galopera, a Danza de la Botella. Guaranias jsou pomalé romantické melodie, které se hrají především dámám při večerní serenádě.

Gastronomie

Protože jak známo "láska prochází žaludkem" - a my bychom si přáli, abyste se do této krásné země zamilovali - na závěr Vám nabízíme pohled do zdejší kuchyně.Vepřové, hovězí, jehněčí, drůbež a ryby jsou typickou surovinou pro přípravu tzv."asado paraguayo" - grilu pod širým nebem.Jako doplněk ke grilovaným masům se podávají "salchichas" - pikantní salám, "sopa paraguaya" - paraguayská polévka, skládající se z pečiva z kukuřičné mouky s paraguayským sýrem a cibulí, nebo "mandiocas" - manioka a míchané saláty z čerstvé zeleniny. Dalšími typickými pokrmy jsou např. : Soyo (maso a zeleninová polévka), Borí Borí (polévka s knedlíčky z kukuřičné mouky a sýra), Chipa (chléb vyráběný z kukuřičné mouky, maniokového škrobu a paraguayského sýra, Chipa So'ó (Chipa s mletým kořeněným masem) nebo Empanadas (pečivo upečené v troubě nebo fritované, naplněné mletým masem nebo šunkou a sýrem).

Během horkých letních dnů se pije národní nápoj "tereré" (studený čaj z maté) ze speciální nádobky ze dřeva nebo z kravího rohu s kovovou trubičkou s malým filtrem na špičce. Čaj z maté se doplňuje léčivými bylinkami "yuyos", které mu dávají typickou příchuť. V zimě se pije čaj horký.Dalším tradičním nápojem je "cocido", připravuje se ze zkaramelizovaného cukru a maté.